V předvánočním čase jsme na naší škole uskutečnili zajímavý projekt, který jsme nazvali „Ještě jsme to nezapomněli“. Spočíval v návratu k tradiční metodice výuky bez využítí moderních digitálních technologií. Jednoduše řečeno - v tomto týdnu nesměli vyučující ve třídě zapnout počítač, notebook, interaktivní tabuli, datový projektor, prostě použít nic ze v současnosti tolik moderních a protěžovaných technologií . Jakoby došlo k tzv.blackoutu a všichni jsme se museli chopit křídy, fixu, tabule, učebnic a sešitů. Co nás k tomuto kroku vedlo?
Naše škola je díky rozsáhlým projektovým aktivitám špičkově vybavena moderními technologiemi. V každé třídě je interaktivní tabule, datový projektor, PC s připojením na internet, řada tříd má vizualizéry, ve 4 učebnách jsou PC i pro žáky. Vše je zasíťováno a propojeno s kyberprostorem prostřednictvím wifi. Přesto (či právě proto) jsme začali pozorovat určitou pasivitu žáků, zjednodušení výuky na projekci, výklad, prezentace jak učitelů, tak žáků. Proto jsme považovali za zajímavé postavit všechny do nové situace, kdy museli volit jiné metody výuky (staré, nikoli zastaralé), žáky vést k samostatnému zápisu, nikoli ke stažení dat ze sítě, atd.
Mnozí byli zaskočeni, jiní vyučující spíše naštváni, jiní potěšeni rehabilitací starých způsobů práce. Proto jsme si po ukončení tohoto „projektu“ udělali stručné zhodnocení kladů a záporů. Lze říci, že klady jednoznačně převyšovaly. Především mladí učitelé zjistili, že lze učit jinak, než je současné fakulty naučily (že by už to ani na VŠ neuměli?), že lze jinak a důkladněji zaměstnat samotné žáky, že je kontakt s nimi daleko intenzivnější a vede k jejich vyšší aktivitě. Současně ale zjistili, že je tento styl práce daleko náročnější jak na přípravu, tak na samotné vedení vyučovací hodiny.
Nás starší učitele toto zjištění nepřekvapilo, neboť tu starou učitelskou pravdu známe již celá desetiletí. Základem výuky totiž nejsou tablety, prezentace, a technologie, jak se nám snaží různé agentury, lobbisté i politici namluvit. Základem výuky je kvalitní učitel, který ví, kdy použít křídu, kdy internet, kdy nechat žáky obrázek namalovat a nedovolit si jej vyfotit mobilním telefonem.
Proto jsem rád, že jsme si tuto ověřenou pravdu ověřili a že můžeme s uspokojením konstatovat: „Ještě jsme to nezapomněli.“
Mgr. Aleš Odehnal